Už třetí den na táboře. Ráno ani snídaně nás nepřipravují na to, co nás čeká. Základna i vedoucí se tváří jako obvykle. Ale během nástupu se všechno mění. Z budovy vybíhají pravěcí lidé – v kožešinách, s rozcuchanými vlasy, s bubny a divokými výrazy. Jeden z nich, nejspíš náčelník, nám vysvětlí, co nás čeká – celodenní závod v lese, během kterého se projeví naše schopnosti spolupracovat a pomáhat si v týmu.
Pořádně se oblékneme, zabalíme si dostatek pití a rozdělíme si úlohy. Každý tým má svého náčelníka, šamanku, obchodníky, sběrače a válečníky. Dopoledne se v lese setkáme s dalšími pravěkými lidmi, kteří pro nás mají připravené různé výzvy. Pokryjeme si obličeje válečným malováním, střílíme z luku na jeleny, sbíráme lesní plody, zhoupneme se po liáně do jeskyně, zodpovídáme hádanky, stopujeme, oškubáváme zubry, vztyčujeme totemy, křičíme a děláme spousty dalších podivných pravěkých činností. K tomu všemu propočítáváme zboží, které od pravěkých lidí dostáváme, a snažíme se pomocí našich obchodníků zajistit si co nejlepší kurz u potulných obchodníků. A jestli se vám to zdá ještě stále snadné, tak se musíme bránit před bandami lupičů, které se nás snaží o naše zisky připravit.
Obědváme z misek uprostřed lesa. Po obědě si trochu odpočineme s kamarády a hrajeme poklidné pravěké hry. Už brzy ale náčelník vydá povel a my se opět pouštíme do závodění. Tentokrát lovíme mamuta oštěpem, zkrášlujeme si své jeskyně, plížíme se kolem nepřátelského lučištníka, stavíme ohniště, vykrádáme hnízdo vysoko ve větvích, přenášíme vodu z děravé studny, obchodujeme a získáváme své malé totemy. Když se kolem šesté konečně dostaneme zpátky do tábora, tak si sice mohou odpočinout naše unavené nohy, ale naše hlavy si musí poradit s další výzvou – náročnou pravěkou šifrou.
Po večeři máme chvíli klidu a pak se svoláme k ohni, kde zjistíme, jak se našemu týmu dařilo, opékáme si do buřtíků nasekaného mamuta a vyrážíme na noční bojovku, během které si dokončujeme svůj Xapatánův náramek.
Snad kvůli naší komunikaci se sběratelkou času, snad z jiných, neznámých důvodů se nám těsně před spaním ozve stroj času s podivuhodnou zprávou. Zprávu rychle probereme, pak si ale vzpomeneme, že ráno je moudřejší večera, a jdeme si po dnešním náročném dni konečně lehnout.
(Honza)
