Rubrika: Tábor

Dnes nás vzbudili ráno římští vojáci v čele s Marcem Antoniem, který vyhlásil výcvik vojáků před chystanou bitvou. Celé dopoledne jsme se tedy cvičili v egyptském i římském boji. Běhali jsme se zbrojí, házeli sekerkou, chytali vojáka do sítě, stříleli z luku, drželi  meč na čas a nakonec hráli Anubisovy mince.

Před obědem obdržel Marcus zprávu z Říma, že Octavianus se vylodil u Aktia a čeká na Marca Antonia. Ten tedy vzal své vojáky a šel do bitvy. Celý oběd a polední klid byla Kleopatra neklidná a nakonec poslala Marcovi vzkaz. Ten, když ho přečetl na cestě zpět do Alexandrie, tak mu špatně porozuměl a po předchozích nezdarech a porážce v bitvě, zvolil smrt mečem. Když se Kleopatra dověděla o tom, že Marcus zemřel, byla zdrcena a vyhlásila smutek. Jenže v tuto chvíli přichází do Alexandrie Octavianus a oznamuje jí, že prohrála a vše ztratila, pokud ale odjede s ním do Říma a podrobí se mu, nechá ji naživu a i jejího syna.

Kleopatra nabídku přijala, ale chtěla ještě naposledy navštívit lázně a na cestu se přichystat. Ale když povolávala své nejbližší služebné a tajně nechala Caesariona odvézt pryč s ochránci, všichni jsme věděli, co bude následovat. A když z lázní vyšla služebná s poslední zprávou pro Octaviana, kde ho prosí, aby jí splnil poslední přání a to být pohřbena s Marce a to na věky věků, nikdo nepochyboval, že královnu již živou neuvidíme. Octaviánus ji našel ležet na lůžku v královských šatech a přichystanou na pohřeb. Jeho vztek neznal konců, ale nakonec se zlostí odešel do Říma.

My jsme využili příležitosti a vyměnili náhrdelníky a hned se přesunuli do naší doby. Odpoledne jsme pak běželi závod, sprchovali se a měli osobní volno. Večer jsme vyhodnotili expedici, rozdělili odměny mezi nejlepší a nakonec zahájili program na další den a to „Přežiješ ?“.

Ráno jsme se vzbudili za zvuků egyptské hudby a přivítali nás vojáci se zprávou od  Kleopatry, že hledá zájemce o nová povolání a to písaře, vojáky, léčitele a architekty. Ráda by doplnila řady těchto zaměstnání, a proto jsme se rozdělili na 4 skupiny a dopoledne se účastnili výuky a výcviku. Před obědem jsme si zahráli hru Hadí kůže na týmy.

O poledním klidu královna Kleopatra šla do lázní, kde odložila své šperky a nechala je hlídat děti pod trestem smrti. Hned jsme zjistili, který náhrdelník tady hledáme, poněvadž má z lícové strany elektronické zařízení, které do této doby určitě nepatří. Chtěli jsme ho získat, ale neodvážili jsme se. V lázních si pak dívky mohly nechat nalakovat nehty, navonět, nalíčit a učesat vlasy.

Odpoledne se pak konal závod, kde jsme měli prokázat své znalosti  z jednotlivých povolání, a za výhru slíbila Kleopatra velký finanční obnos. Během závodu jsme náhodou potkali kupce, který nabízel různé šperky a mezi nimi i náhrdelník velmi podobný tomu Kleopatry. Dohodli jsme si tedy, že až dostaneme výhru, odkoupíme náhrdelník. Po večeři ale římští vojáci přinesli mrtvého muže, kterého našli, a bohužel to byl náš kupec. Využili jsme tedy okamžiku, kdy ležel připravený  k mumifikaci, a náhrdelník jsme vyměnili za dohodnutý finanční obnos, aby měl své bohatství na cestu do záhrobí.

Po večeři jsme se seřadili do pohřebního průvodu a šli na mumifikaci. V tuto chvíli máme téměř totožný náhrdelník a jsme připraveni ho při nejbližší příležitosti vyměnit za Kleopatřin a přesunout se zpět do naší doby.

Ráno nás probudil hlas vojenského velitele, který svolával své vojáky na ranní rozcvičku. Po snídani se stal menší incident, kdy voják ukradl jedné z vesničanek váček s penězi. Náčelník ho chtěl potrestat, ale nakonec se domluvil s velitelem vojáků, že peníze budou vráceny a vojáci budou izolováni od vesničanů. Tábor se rozdělil na dvě skupiny. 

Starší děti následovaly vojáky před bránu, kde se věnovaly vojenskému výcviku a hlídkám po okolí. Právě na jedné z prvních hlídek narazily na dva Ašuty, kterým po krátkém sledování sebraly předmět, o kterém jsme si mysleli, že jej v této době shánějí. Následně Ašuti opustili dobu, takže nám nic nebránilo přesunout se zpět. 

K našemu velkému zděšení nás stroj času nepřenesl. Ašuti nám podstrčili něco jako rušičku stroje času a donutili nás zůstat v době. 

Zbytek dne jsme strávili rozděleni. Starší se pokračovali ve výcviku a hlídkování, kde se několikrát utkali z místními bandity. Ti menší pak zůstali ve vesnici, kde zažili několik dalších staroslovanských zvyků, jako je například zdobení májky, nebo se seznámili s několika slovanskými bohy. 

Odpoledne se vojákům s pomocí starších konečně podařilo zneškodnit bandity, a tak nic nebránilo příchodu Konstantina s Metodějem. Přišli po večeři. Náčelník je hned pozval na slavnosti, kde byla nejprve postavena májka a pak menší děti předvedly 6 scének inspirovaných staroslovanskými bájemi. Všechny byly povedené. Nakonec v bouřlivé atmosféře proběhl turnaj starších v přetahu lanem. Konstantinovi s Metodějem se slavnosti líbily a stejně jako děti se odebrali ke spánku.