Ráno v Suchothajském království započalo klidnou rozcvičkou vedenou thajskými muži.
Dopoledne probíhalo v duchu thajských tradic. Naučili jsme se thajské písmo, které vymyslel sám král Ram. Chlapci trénovali thajský box a dívky si mezitím zacvičily jógu. Zkoušeli jsme si malovat na ruce krásné vzory. V lese nás čekalo hledání dílků skládačky slona, který je thajským posvátným zvířetem.
Během této hry se však stalo něco, co nikdo nečekal. Dva agenti Černé růže se pokusili unést princeznu Mali. Děti však zareagovaly rychle a s podporou prince Lavana princeznu osvobodily.
Poté nás čekala ještě hra „Lov tygra“, kde byla potřeba spolupráce všech členů týmu a nutnost vymyslet vhodnou strategii.
Před obědem dorazili, až ze Srí lanky, tři buddhističtí mniši, kteří přijali pozvání od samotného krále. Měli během odpoledne nás a thajské občany učit o svých znalostech a předávat poselství buddhismu.
Odpolední program byl tak v režii mnichů. Pohybová hra stavba pagody, rozstříhané citáty, které jsme se měli pokusit dát dohromady. Také jsme si vyzkoušeli své smysly – hmat a chuť. Nakonec jsme si vyráběli hudební nástroj v podobě mini-bubínků.
Před večeří si každá sekce nazdobila malý košík, který jsme večer vypouštěli na mole u rybníka. Zúčastnili jsme se tak svátku Loi Krathong, neboli „plující koš“. Odplouvání košíků znamená pro Thajce zbavování se nenávisti, vzteku a negativních pocitů.
Po tomto rituálu došlo na argumentaci, zda mají Thajci přijmout buddhismus za své náboženství. Kněz, kterého jsme odhalili jako dalšího agenta Černé růže, se snažil přesvědčovat thajský lid o tom, aby buddhismus nepřijal. Nakonec se nám našimi argumenty podařilo krále přesvědčit, aby přijal buddhismus a tím jsme zachránili naše dějiny.
Černá růže prohrála, a tak nebyl důvod zůstávat v této době jak pro ně, tak ani pro nás. Očividně se s naším úspěchem nemohli vyrovnat, a tak si na nás počíhali ihned po přesunu, kdy se jim podařilo získat důležitou součást stroje času.
Zítra nás čeká vědecká rada, kde si musíme říct co dál.
