Autor: Lukáš

Dnes ráno jsme se vzbudili do slunného dne a po snídani nás čekalo zahájení první Universiády.

Z tradičního seznamu disciplín jsme si užili trojskok a skok z místa, hod kriketovým míčkem, vrh koulí, běh přes překážky a marathon. Dopoledne se soutěžilo i v kolektivních sportech – nejmladší hráli sbíranou, mladší ringo a starší pálkovanou.

Odpoledne jsme dohráli disciplíny, které jsme nestihli a pak jsme se vrhli na další kolektivní sporty. Nejmladší soupeřili ve vybíjené, mladší v americké vybíjené a starší běhali za frisbee. Závěrečné štafety nám zkazil déšť a tak jsme je letos museli lítosti všech dětí vynechat.

Po večeři proběhlo vyhodnocení, ze kterého si všichni odnesli dobrý pocit z podaných výkonů a první tři také medaile.

Probudili jsme se do krásného dne, ale pořád jsme byli uvězněni v době. Konstantin a Metoděj přespali ve vesnici a měli se vydat dále na cestu. Předtím se rituálně zbavili sochy Peruna. Každý si do ní kopl a pak byla zahozena za vesnici. K našemu překvapení se těsně před odjezdem Konstantin obrátil na nás a řekl, že měl ve snu zjevení, ve kterém se mluvilo o nás a poslal nás mimo vesnici, kde jsme se měli s někým setkat. Čekali tam na nás strážci času, kteří nám řekli, že náš stroj času je poškozený mocným předmětem a můžeme se přesunout jen za cenu jeho poškození, které navíc bude postupem času růst.

Nezbylo nám nic jiného než souhlasit a přesunuli jsme se zpátky. Náš tábor už byl tou dobou zabrán Ašuty, kteří si zde udělali pohodlí, pili kávu a hrály karty. Byli velice překvapení, a tak pro vedoucí a straší nebyl problém je vyhnat z tábora.

Zbytek dne jsme hráli hry, například běhavou variaci na Scrabble. Těsně před večeří potom proběhlo vyhlášení výsledů za expedici.

Po večeři přijelo do základny auto plné šílenců oblečených do kostýmů, které jako by vypadli z 80. let. Party mohla začít. Děti tancovaly na diskotéce, nebo hrály stolní hry v herně. Nakonec jsme šli spát jen mírně později než je zvykem, i když dětem se moc nechtělo.

Po dnešním těžkém vstávání nám domorodci udělali motivovanou rozcvičku, při které jsme se mohly po předchozím náročném dni krásně protáhnout. Avšak těsně po skončení  rozcvičky přišel do tábora James Cook i se svojí posádkou, který byl domorodci vřele přivítán. Během dopoledního programu si děti mohli vyzkoušet jak domorodé aktivity, tak i různé věci ze starého kontinentu – jako střelba ze vzduchovky či manévrování s lodí.  V průběhu dopoledne si děti v rámci hry vyzkoušeli nepozorovaně se dostat do tábora. Jako vždy se to povedlo pouze pár dětem.

Přesto že se v přesunu dvě kultury pokoušeli spolu koexistovat, nevyhnuli jsme se hádkám ohledně různého pojetí obou kultur a náboženství. Během poledního klidu si děti vzájemně vyhlásili vodní válku, což v tomto počasí přišlo velice vhod. Poté, co nabrali energii si po skupinkách nacvičovali domorodé tance na večerní oslavu. Holky si mohly vyzkoušet tanec Hula a kluci si zatancovali zastrašující Haku. V souvislosti s tím, že naším posláním je získat prsten od Atlanťana, jsme se od náčelníka dozvěděli, že byl odcizen částí posádky Jamese Cooka. Bezprostředně poté děti odešli do lesa a pokusili se zloděje najít. Pro jednu skupinu dětí byl tento pokus úspěšný, zatímco druhá našla zamilovaný pár, který se spolu snaží utéct. Děti se rozhodli, že jim pomohou  a tak vymysleli plán, jak jim umožnit útěk z područí náčelníka.Po večeři se o útěk pokusily, ale tento pokus byl náčelníkem zmařen a proto museli vymýšlet nový plán na útěk.

Následovaly oslavy kde si děti vyzkoušeli různé soutěže (např. limbo nebo přetahovanou) a pochutnaly si na výborném ovoci. Po ukončení oslav jsme se přesunuli na obřad k rybníku, který ukončil období zasvěcené bohu Lonovi. Avšak James Cook  se svojí posádkou se rozhodli, že se nechtějí účastnit pohanských rituálů a proto nás v průběhu obřadu opustili a vrátili se zpátky na svojí loď. Kategorii nejmladším se po vrácení do tábora povedlo pomoci zamilovanému páru pryč z tábora.

Dnes nám již od rána přálo počasí, a proto jsme se rozhodli ověřit kvalitu vody v okolních koupalištích. Nejmladší se opět vydali na koupaliště v Únanově, zatímco mladší a starší si svá koupaliště prohodili a tak si mladší mohli užít akvaparku ve Znojmě a starší se museli spokojit s Hlubokýma Mašůvkama.

Po návratu z koupaliště nám od Atlanťanů přišel další modul, který tentokrát obsahoval souřadnice našeho dalšího přesunu. Naši přátelé na oběžné dráze nás požádali, abychom se vydali na slunnou Havaj do roku 1779, kdy ji navštívil mořeplavec James Cook.

Jen co jsme dovečeřeli, povyprávěli jsme si krátce o historii Havaje a důležitých bodech návštěvy Jamese Cooka. Jakmile jsme si byli jisti, že o cílové době víme dostatek informací, vydali jsme se na přesun do jídelny.

Po přesunu jsme vyslali hrstku odvážlivců na průzkum základny, při kterém objevili několik domorodců, jak postávají poblíž královského trůnu. Když jsme za nimi přišli, přivítal nás náčelník, a společně se šamanem nás odvedli na posvátné místo. Tam nám šaman převyprávěl místní legendu o bohovi Lono, který svou krutostí převyšoval ostatní bohy. Poté jsme odešli zpět do tábora a po povinné hygieně se uložili k spánku.

Hned ráno po snídani nám Římané nabídli, abychom vstoupili do jejich legie. Jelikož jsme noc předtím slíbili piktskému náčelníkovi, že tak učiníme, neváhali jsme a všichni jsme nabídku přijali.
Jakmile jsme podepsali slib legionáře, ukázali nám Římané svou pravou tvář. Jejich vstřícný a kamarádský přístup se rázem změnil v přísný vojenský dril, a tak nám nezbývalo, než se podrobit a učit se pochodovat.
Netrvalo dlouho a guvernér vesnice se rozhodl nové římské posily využít. Požádal tedy velitele náborové jednotky, jestli by mu půjčil několik mužů, kteří by mu pomohli vybrat daně od jedné problémové piktské vesnice. Velitel se rozhodl jeho prosbě vyhovět a tak vybral jednoho ze svých mužů, který si vybral dalších dvanáct pomocníků z našich řad.
Zatímco zbytek z nás se stále věnoval pořadovému cvičení, výběrčí daní dorazili do piktské vesnice, kde se římský guvernér dožadoval svých daní, což vyvrcholilo hádkou a následným zneškodněním obou Římanů.
Jako reakci na nově vzniklou situaci vymyslel piktský náčelník smělý plán, který spočíval v tom, že tři dobrovolníci půjdou zpět do tábora a předají římskému veliteli zprávu, ve které popíší, jak se Piktové vzbouřili a pobili všechny ostatní výběrčí daní. Poté se pokusí římského velitele přemluvit, aby se vydal své padlé muže pomstít a následně jej zavedli do pasti.
Ve chvíli, kdy vyslaní dobrovolníci předali svou zprávu, zavelel římský velitel k přípravě na boj a sám se šel se svými muži připravit. Během této krátké chvilky jsme si vyslechli, co se ve skutečnosti stalo, a tak jsme se o ostatní z nás přestali bát.
Poté, co se Římané připravili, vydali jsme se na předem domluvené místo, kde čekali schovaní piktové. Když Římané došli mezi připravené Pikty, zavelel piktský náčelník k útoku a úspěšně se s pomocí ostatních Piktů postaral o všechny Římany. Po vyhrané bitvě jsme měli možnost vzít si něco z piktského pokladu, a tak jsme si vzali tři vzácné předměty, o kterých jsme věděli, že po nich prahnou i Ašuti. Následně jsme se odebrali zpět do tábora a přesunuli zpět do současnosti.
Po dobrém obědě jsme se vydali zachránit horskou výpravu, která přecenila svoje síly, a vyčerpala se na hřebenech hor. Hlavní problém byl, že abychom se k nim dostali, museli jsme překonat několik průrev. Celé odpoledne jsme tak lezli po lanových lávkách a překonávali sami sebe. Buď jsme se snažili sami za sebe, nebo ve dvojicích a dokonce jsme si vyzkoušeli i lanovku. Všichni jsme si to moc užili.
Když jsme se dobře najedli, připravili si pro nás vedoucí tematické promítání Asterixe a Obelixe. Krátce po spuštění filmu jsme uslyšeli ohromnou ránu, které se ozvala z venku. Vydali jsme se na průzkum a zjistili, že uprostřed louky přistála nějaká raketa.
Starší z nás se rozhodli ji prozkoumat a opatrně k ní přistoupili. Po krátkém ohledání rakety jsme si všimli, že se dá odšroubovat její vrchol, a tak jsme objevili disk s videem. Využili jsme připraveného promítání a přiložené video jsme si pustili.
Ve videu, které jsme obdrželi, jsme viděli čtveřici osob, jež nás prosili o pomoc s nalezením svých předků a pilířů vědění.