Dnešní den začal netradičně. Během ranní rozcvičky totiž přišel strážce času a řekl, že už nám nezbývá mnoho času, a proto nám našel další a
nomálii, kterou máme přinést. Odkázal nás na rok 1945 do výcvikového střediska Kaminari ve Vietnamu. Po zjištění základních informací o této době jsme se rozhodli přesunout a přinést 2 desky s půlměsíci. Po přesunu na nás již čekal komandant, dva kapitáni a osm poručíků z řad francouzské cizinecké legie působící ve Vietnamu. Continue reading „Den 14. – Francouzská cizinecká legie“
Autor: Lukáš
Den 11. – Přežiješ?
Dnešní den probíhal v duchu slavné televizní show „ Kdo přežije“. Budíček zahájil moderátor Jeff, který rozdělil děti do šesti kmenů. Poté následovala netradiční rozcvička, se zábavnou hrou „ovečky“. Děti se hned v kmenech rozdělily na nosiče a na ty, kteří se nechali nosit. Úkolem bylo se dopravit na určité místo, kdy jeden lezl po čtyřech a druhý byl na něho ze spodu pověšený. U této hry se děti opravdu pobavily a navíc vítězný kmen dostal svou první výhodu ve hře. I při dalších hrách jako např. u „přenášení Jeffa“, nebo hry kuny a veverky, kdy kmeny chránily svá území a zároveň se snažily získat ta ostatní, získal vítězný kmen vždy nějakou z výhod, kterou mohly během dne využít.
Dopoledne jsme si užívali, do chvíle kdy nás o poledním klidu navštívili Ašůti, kteří se nám nejspíše snažili ukrást náš stroj času. Naštěstí se nám podařilo Ašůty zahnat a tak jsme mohli pokračovat v našem boji o přežití.
Odpoledne následovaly další hry, jako živé „člověče nezlob se“ a povedená hra „ útěk z tábora“, kterou si užilo i spousta vedoucích, kdy každý z nich měl přidělen určitý strach, kterým ho děti mohly vystrašit a tím se dostat přes něj z tábora ven a získat bod pro svůj kmen.
V podvečer nám začalo pršet, a tak jsme pokračovali až po večeři, kdy se každý kmen vydal, podle mapky, na „cestu za pokladem“, tedy svou odměnou. Nakonec se všechny kmeny sešly i s odměnou u táboráku, kde je čekalo konečné vyhlášení výsledků. Vítězný kmen si na závěr vypustil společný lampion štěstí. Celý den jsme si užili, jak děti, tak i vedoucí.
Den 10. – Poslední den Kleopatry
Dnes nás vzbudili ráno římští vojáci v čele s Marcem Antoniem, který vyhlásil výcvik vojáků před chystanou bitvou. Celé dopoledne jsme se tedy cvičili v egyptském i římském boji. Běhali jsme se zbrojí, házeli sekerkou, chytali vojáka do sítě, stříleli z luku, drželi meč na čas a nakonec hráli Anubisovy mince.
Před obědem obdržel Marcus zprávu z Říma, že Octavianus se vylodil u Aktia a čeká na Marca Antonia. Ten tedy vzal své vojáky a šel do bitvy. Celý oběd a polední klid byla Kleopatra neklidná a nakonec poslala Marcovi vzkaz. Ten, když ho přečetl na cestě zpět do Alexandrie, tak mu špatně porozuměl a po předchozích nezdarech a porážce v bitvě, zvolil smrt mečem. Když se Kleopatra dověděla o tom, že Marcus zemřel, byla zdrcena a vyhlásila smutek. Jenže v tuto chvíli přichází do Alexandrie Octavianus a oznamuje jí, že prohrála a vše ztratila, pokud ale odjede s ním do Říma a podrobí se mu, nechá ji naživu a i jejího syna.
Kleopatra nabídku přijala, ale chtěla ještě naposledy navštívit lázně a na cestu se přichystat. Ale když povolávala své nejbližší služebné a tajně nechala Caesariona odvézt pryč s ochránci, všichni jsme věděli, co bude následovat. A když z lázní vyšla služebná s poslední zprávou pro Octaviana, kde ho prosí, aby jí splnil poslední přání a to být pohřbena s Marce a to na věky věků, nikdo nepochyboval, že královnu již živou neuvidíme. Octaviánus ji našel ležet na lůžku v královských šatech a přichystanou na pohřeb. Jeho vztek neznal konců, ale nakonec se zlostí odešel do Říma.
My jsme využili příležitosti a vyměnili náhrdelníky a hned se přesunuli do naší doby. Odpoledne jsme pak běželi závod, sprchovali se a měli osobní volno. Večer jsme vyhodnotili expedici, rozdělili odměny mezi nejlepší a nakonec zahájili program na další den a to „Přežiješ ?“.
Den 9. – Kleopatra a Marcus Antonius
Ráno jsme se vzbudili za zvuků egyptské hudby a přivítali nás vojáci se zprávou od Kleopatry, že hledá zájemce o nová povolání a to písaře, vojáky, léčitele a architekty. Ráda by doplnila řady těchto zaměstnání, a proto jsme se rozdělili na 4 skupiny a dopoledne se účastnili výuky a výcviku. Před obědem jsme si zahráli hru Hadí kůže na týmy.
O poledním klidu královna Kleopatra šla do lázní, kde odložila své šperky a nechala je hlídat děti pod trestem smrti. Hned jsme zjistili, který náhrdelník tady hledáme, poněvadž má z lícové strany elektronické zařízení, které do této doby určitě nepatří. Chtěli jsme ho získat, ale neodvážili jsme se. V lázních si pak dívky mohly nechat nalakovat nehty, navonět, nalíčit a učesat vlasy.
Odpoledne se pak konal závod, kde jsme měli prokázat své znalosti z jednotlivých povolání, a za výhru slíbila Kleopatra velký finanční obnos. Během závodu jsme náhodou potkali kupce, který nabízel různé šperky a mezi nimi i náhrdelník velmi podobný tomu Kleopatry. Dohodli jsme si tedy, že až dostaneme výhru, odkoupíme náhrdelník. Po večeři ale římští vojáci přinesli mrtvého muže, kterého našli, a bohužel to byl náš kupec. Využili jsme tedy okamžiku, kdy ležel připravený k mumifikaci, a náhrdelník jsme vyměnili za dohodnutý finanční obnos, aby měl své bohatství na cestu do záhrobí.
Po večeři jsme se seřadili do pohřebního průvodu a šli na mumifikaci. V tuto chvíli máme téměř totožný náhrdelník a jsme připraveni ho při nejbližší příležitosti vyměnit za Kleopatřin a přesunout se zpět do naší doby.
Den 8. – Kleopatra – Audience Marka Antonia
Ráno jsme se vzbudili do deštivého dne, mokro a zima. Jako budíček nás tedy vzbudilo Zpívání v dešti a to až v půl deváté. Dopoledne jsme i přes nepřízeň počasí připravili táborovou pouť a soutěžili o korálky, za které si pak každý může koupit, co hrdlo ráčí: hlavně sladkosti, čokoládičky, brambůrky ale i bublifuky a zubaté dudlíky. Během programu jsme složili podle plánu satelity a začali hledat anomálii, nakonec jsme zachytili signál a přijali zprávu. O poledním klidu pak přišel Strážce času a předal nám zprávu, že se máme přesunout do roku 30 př.n.l. do Alexandrie za vlády královny Kleopatry.
Odpoledne jsme se tedy připravovali na přesun, vyprávěli si o době, kreslili límce k oděvu a kartuše.
Před večeří jsme se pak oblékli, namalovali si oči v egyptském stylu a šli na přesun tajně do lesa. Po přesunu jsme se vraceli do tábora, ale na bráně již byla cedule s názvem Alexandrie a u ní egyptští vojáci, kteří nás nechtěli do města pustit. Museli jsme je přesvědčit, že můžeme být pro ně užiteční a nabídnout jim své schopnosti. Jen co jsme se ubytovali, k bráně přijelo s vozem římské vojsko v čele s Marcem Antoniem, který žádal o audienci. Kleopatra ho nyní ale nechtěla přijmout a tak se ubytovali Římané ve vojenském stanu.
Po slavnostní večeři nakonec královna souhlasila s audiencí a Marca vyslechla. Podepsali spojeneckou smlouvu a uzavřeli výhodný sňatek. Na druhý den Kleopatra přislíbila slavnosti a pak jsme se již odebrali spát a opět za deště.