To co jsme očekávali se stalo skutečností. Po přípravném dopoledni, které nás psychicky i fyzicky mělo připravit na následující indickou etapu, jsme se konečně začali připravovat k přesunu. Holky dostaly šátky, kluci vyfasovali látku na turbany a z odpoledního nástupu jsme se pozvolna přesunuli do jídelny, kde na nás již čekal nachystaný stroj času.
Přesun proběhl bez problémů, kupodivu se neobjevila ani Černá růže. Věděli jsme však, že tu její agenti někde číhají. Venku nás čekal jakýsi uvítací ceremoniál a dvě indky nás po něm dovedly k břehům posvátné Gangy, abychom se duševně očistili.
Po příchodu do Pankotu jsme uviděli před palácem sedícího maharádžu a jeho osobní stráž. Seřadili jsme se tedy před ním a čekali co se bude dít. Po chvíli přišel velekněz kultu krvavé bohyně Kálí a z druhé strany posel, který veleknězi něco pošeptal. Ten pak vybral několik z nás, kterým kolem pasu uvázal černý šál. Ten měl značit příslušnost k Thugům – škrtičům. Hned nato byly vyhlášeny oslavy Šivaráthrí.
Místo běžného indického dne jsme tak hráli hry a lovili posvátné slony. Tenhle program pokračoval i po večeři, občas přerušovaný mírnými letními deštíky (popravdě občas lilo jako z konve).
Vlastně jsem ještě na něco zapomněl. Po večeři jsme uviděli přepadení velekněze agenty LRN, po kterém se jeden z nich za velekněze převlékl a od té doby jsme věděli, že nejsme úplně v bezpečí.
Po setmění nás místní odvedli do chrámu, kde jsme zhlédli obětování bohyni Kálí – oběti bylo za živa vyjmuto srdce a pak po chvíli uškrceno jedním knězem. Po tomto dramatickém obřadu chtěl maharádža předat veleknězi (převlečený agent LRN) předmět, ve kterém jsme poznali další element – VODU. Ve vhodnou chvíli však do chrámu vpadnul pravý velekněz a předání, naštěstí pro nás, přerušil. Jeden z několika kamenů, ze kterých se element, se ale ztratil a později jsme z této ztráty byli obviněni my. Ale předtím jsme se ještě stačili vyspat, což bylo jistě příjemné zakončení dne.