Stopa Xapatanu

Před mnoha staletími za doby starých Olméků existovala rodinná zvyklost. Dívka, která dospěla do věku ženy, vždy musela podstoupit dlouhou cestu na horu Xapatan, kde si vybrala jednu sošku, kteru si odnesla s sebou domů a která se pak stala její ochránkyní domova, krbu a rodiny.

Jednou však se vydala dívka jménem Kvato na Xapatan, ale nemohla si vybrat a tak se rozhodla, že si přinese více sošek a všechny ji budou chránit. Mocní bohové Olméků se proto hrozně rozhněvali a horu zakleli. Duše mrtvých bojovníků dostaly za úkol střežit horu spolu s obávanými Amazonkami, které nikoho nepustily k soškám a braly životy všem, kteří se vydali k hoře.

Tradiční rituál se tedy změnil. Na Xapatan se vždy vypravilo 7 bojovníků, aby přinesli sošku jedné dívce. Úkoly a nástrahy byly však tak obtížné, že z této cesty se většinou vrátil jen jeden muž, který se pak stal manželem dané dívky a soška je chránila do konce jejich dní.

Tak praví legenda o Xapatanu.

I my jsme se tedy vydali na dobrodružnou cestu za soškami Xapatanu. Jednotlivé týmy se ráno rozdělily na dvě skupinky, které vyrazily opačnými směry. Aby se však mohly vůbec na cestu vydat, musely získat azimut. Nebylo to ale vůbec snadné, jelikož ho na svém těle měla vytetovaný jedna z Amazonek.

Během své cesty týmy plnily spousty náročných úkolů, za které postupně získávaly důležité indicie, potřebné pro určení správné sošky. To jim však znepříjemňovaly Amazonky, které jim indicie odebíraly. Na druhou stranu Olmékové při správném splnění úkolu novou indicii prozradili.

Mezi plněné úkoly patřily skok do prázdna, zdolání pohyblivé desky, bylo nutné projít bludištěm Amazonek, překonat závoru Barbara Negra, přijít na záhadu olmécké pyramidy, odhalit umění starých Olméků a mnoho dalších.

Po příchodu do tábora si týmy spojily své indicie a rozhodly se, která soška je ta pravá. Vyhledaly kněze, který je poslal na posvátné místo, kde mohly nalézt vybranou sošku. Poté ji večer u ohně prodaly obchodníkovi. Poté už jen následovala noční stezka bojovníků.