Tento víkend se konal výlet 1. oddílu Ještěrky a to v Benecku v Krkonoších. Od začátku to byl velmi netradiční výlet. Už cesta stála zato. Poněvadž doprava autobusem je dost komplikovaná, jeli jsme i s dětmi dvěma auty (Leecovým Mercedesem pro 7 lidí a Láďovým). Těsně před cílem jsme několikrát bloudili a otáčeli se, ale nakonec již za úplné tmy jsme dorazili k nádherné horské chatě, kde již na kraji lesa odpočívalo asi 18 sibiřských husky. Hned jsme se ubytovali, najedli a hráli pak společenské hry.
Sobota byla zlatým hřebem celého víkendu. Ráno nás vzbudilo nádherné slunečné počasí a vytí psů, kteří se již oblékali do postrojů. Takže jsme se také rychle oblékli, nasnídali a pak se vydali na předem dohodnuté místo „Rovinky“. Cesta byla dlouhá asi 4,5 km , a tak jsme si ji krátili koulováním, shazováním do sněhu, útoky na vedoucí a dalšími činnostmi. Na Rovinkách jsme si dali teplý čaj a pak už dorazil Víťa, člen „ Sibirian husky klubu Czech republic“ se svým spřežením. Nejdříve jsme si pejsky pohladili a pohráli si s nimi. I my, co máme před psy respekt, jsme pochopili, že to jsou naprosto krotká a mírumilovná stvoření a tak jsme zariskovali a taky si je dostatečně pohladili. Během „ňuchání“ pejsků jsme se taky dozvěděli spoustu zajímavostí o pejscích, závodech a tomto úžasném koníčku. Pak už následovalo ježdění ve psím spřežením, Víťa nás po dvojicích povozil po krajině v jeho sedmispřežení .
Po pozdním obědě jsme ještě šli postavit iglú. Díky zkušeným vedoucím a pracovitým dětem jsme to stihli ještě do soumraku. Pak již následovala večeře a večerní pohádkový videostop.
Ráno v neděli nás opět vzbudili psi a Vojta Drlík, který vstává před sedmou hodinou a vydává pak různé a i hrůzné zvuky. Po snídani jsme si šli zkontrolovat naši stavbu iglú a pohrát si v něm. Také jsme složili veliký obrazec ještěrky ze šišek, abychom byli viditelní i z výšky. Po fotografování jsme si vzali lopatky a kluzáky a vyrazili na nejbližší kopec a dělali různé akrobatické cviky na sněhu, skokánku i ve vzduchu. Těsně před obědem začalo krásně chumelit a tak jsme zažili i opravdu nádherné, nostalgické, pohádkové, adventní počasí a za okny koukali, jak nám mizí auta pod centimetry sněhu.
Posilněni obědem museli kluci vytlačit nejdříve auto našich sousedů a pak postupně i Erikovo a Láďovo, poněvadž silnice se proměnila v klouzačku. Narozdíl od tažných psů, mají vedoucí co zlepšovat. Málem jsme museli husky požádat o pomoc.
Na závěr jsme od Víti dostali časopisy a samolepky klubu a pejsků a bohužel jsme již museli vyrazit domů do nevlídné Prahy. Doufám, že když řeknu za všechny, že výlet byl úúúúplně úúúžasný, tak se nebudu mýlit.
Ahoj Irena a Ještěrky
(článek bude mít pokračování….)
jo to bylo dobré to se mi moc líbilo . chi chi chi chi chi
Poněvadž to pro nás udělal Erikův kolega z práce, tak by to šlo určitě zařídit i na příští rok, my bychom jeli klidně znovu a přibrali někoho s sebou. Taky napíšem ještě článeček o husky, protože to bylo fakt zajímavý, co všechno umí a zvládnou.
PS: přidal jsem k fotkám komentáře ;o) tak šup! všichni ještě jednou do fotogalerie a skouknout fotky! 🙂
Celý víkend byl naprosto suprový!!! ještě nikdy jsem si nehladil husky, a byl to strašně krásný pocit hladit si je :o) .. a ještě jsem se krásně vyspal v autě! 😉
A dětem to určitě vůbec nevadilo – tomu říkám spojení příjemného s užitečným xD Musel to být parádní výlet! Jednak podle fotek a jednak podle činností… to se jen tak někomu nepoštěstí projet se na psím spřežení! Závidím Vám 😉
Jo, jo… iglú projektovali Láďa a Erik a my ostatní jsme to odmakali hrubou prací. Ale pocit to byl skvělý, když jsme tam pak na pár minutek zazdili děti. 🙂
To jsou pěkné fotečky a zážitky byly ještě lepší určitě… a pak co se všechno nedá v zimě podniknout…
Kdo byl hlavní architekt iglů? Tipuju to na Láďu 🙂
No to by mě také zajímolo kde jsou.Myslím že už na ně dlouho čakáme.