Autobus nás dovezl do Hobitína. Potom co jsme se ubytovali svolal nás čaroděj Gandalf. V jeho družině byl půlčík Bilbo a trpaslík Thorin. Hobit právě slavil narozeniny, a tak jsme mu všichni poblahopřáli a předali jsme mu dary. Bilbo chtěl oslavovat a na jeho žádost nás čaroděj Gandalf učil tancovat. Nakonec jsme si zahráli různé deskové hry a šli jsme spát.
V sobotu ráno jsme dali sbohem teplému lůnu Hobitína a vydali jsme se na nebezpečnou cestu. Hned za Hobitínem jsme narazili na první překážku. Tři zlobři zatarasili cestu a nechtěli nás pustit dál. Naštěstí Gandalf znal kouzlo, kterým jsme netvory zahnali, ale nejdříve jsme ho museli najít.
Pak jsme začali stoupat na hřebeny Mlžných hor. Jenže počasí nám nepřálo a zabloudili jsme v mlze. Skrz mřížku jsme po paměti našli cestu na vršek nejvyššího hřebenu.
Pak jsme ale byli nemile překvapeni. Thorin, slovutný trpasličí král, se ztratil v mlze. Přirozeně jsme ho nemohli nechat napospas rozmarům počasí a vydali jsme se ho hledat. Při bloudění jsme se dostali, kam jsme vůbec neplánovali – do vnitřku hory, do skřetího doupěte. Ale ve skřetím brlohu jsme nemohli zůstat dlouho nepovšimnuti. Skřeti nás odhalili téměř ihned. Jejich prvotní úmysl byl sežrat nás. Naštěstí Gandalf použil zpomalovací kouzlo, které skřety odzbrojilo. Přesto jsme se nemohli v jejich doupěti zdržovat příliš dlouho a raději jsme zvolili taktiku rychlého úniku.
Čekalo nás však ještě jedno překvapení. V hoře žil i tvor, který sám sebe nazýval Glum. A jak jinak, chtěl nás sníst. Nakonec nás vyzval na hádankový souboj, který jsme jen těsně vyhráli. Glum však porušil svoje slovo, a proto jsme museli opět utíkat.
Od Gluma jsme se dozvěděli, že ztratil nějaký velmi mocný předmět. Glum nám nepřipadal jako správný tvor, který by takový předmět měl mít v držení. Po krátkém hledání jsme ho objevili. Ukázalo se, že to je prsten, který dostal do opatrování Bilbo.
Konečně jsme se dostali ze skřetího doupěte. Po právu jsme se odměnili obědem.
Sestoupili jsme z hor, ale zaůtočili na nás vrci. Snažili se nás unést, ale úspěšně jsme se ubránili. Vrky jsme sice zahnali, ale přiletěl zástupce orlího národa se zprávou, že vrci se vrací s posilou. Proto nás přenesl do jejich hnízda. Orli jsou ale národ prchlivý a neradi odhalují pozici svého bydla. Museli jsme si tedy na cestu zavázat oči.
Od orlů byl jen kousek ke Gandalfovu příteli Meddědovi. Všichni souhlasili s návštěvou. Medděd nás mile přivítal. Protože žije na kraji Temného hvozdu, naučil nás poznat zvířata jen podle zvuků, který vydávají.
Museli jsme se však vydat na cestu. Medděd nám poradil nejlepší cestu zkrz Temný hvozd. Rozloučili jsme se a vyrazili na cestu.
Temným hvozdem protéká začarovaná řeka, kterou jsme museli překonat. Naneštěstí do ní Bilbo spadl a okamžitě usnul. Další kus cesty jsme ho museli nést.
Po večeři Gandalf s Thorinem konstatovali, že jsme sešli z cesty. Za pomocí baterek a odrazek jsme hledali mapu z Temného hvozdu ven.
Celou cestu se nám dařilo vyhýbat se lesním elfům. Nakonec nás přece jen dostihli. Za průchod Temným hvozdem požadovali poplatek. Gandalf odmítl zaplatit a společně s Thorinem byl zajat. Bilbo zajetí unikl a rozhodl se odložit vysvobození kamarádů na denní světlo.
Ráno jsme se vydali vysvobodit Gandlafa a Thorina. Cesta vedla přes území pavouků. Propletli jsme jejich pavučinami a dostali jsme se do království lesních elfů. Ti nám oznámili, že čaroděje a trpaslíka propustí, pokud si to zasloužíme. Dokázali jsme naši sílu ve vzájemném souboji. Na elfy jsme udělali dobrý dojem. Naše kamarády nejen propustili, ale přidali nám i rady na cestu. Dokonce i cestu nám ukázali.
Na cestu jsme se vydali až po obědě. Naše trasa vedla po řece do města na jezeře Esgaroth. Před námi však byli peřeje. Ačkoliv mnoho z nás umělo ovládat loď, nenašel se nikdo, kdo by dovedl plavidlo navigovat. Našli jsme mapu a díky ní jsme se vyhli všem útesům a skaliskům.
Ve městě nás přivítal jeho král se svým rádcem. Vstup jsme si však museli zasloužit v debatním souboji. Král si ještě chtěl otestat naši důvěru sobě navzájem. Přichystal nám pád, běh a skok důvěry, kdy jen ten, kdo opravdu věří svým kamarádům, může disciplínu splnit.
Před večeří nám král ukázal, jak funguje jejich aristokratický systém formou hry. Po jídle jsme ještě hráli vědomostní pantomimickou soutěž. Pak jsme šli po náročném dni na zasloužený odpočinek.
Pokud vše půjde podle plánu, tak nás dnes čeká pochod k Osamělé hoře a nejspíše skolíme nebo okrademe draka Šmaka.
