A jsme tu zpět z roku 6281 našeho letopočtu. Ano, je to opravdu hodně vdálená budoucnost, ale i to my umíme. Tentokrát jsme se tam sice ocitli náhodou, ale i to se počítá. Ve středu večer jsme zachytili zprávu, která obsahovala GPS souřadnice, a tak jsme se po nich vydali …
… a došli ke křižovatce v lese, kde stálo maskované terénní auto a kolem něj pár nějakých „vojáků“. Po chvíli se ze strany připlížil kdosi, pozoroval vojáky, ti ho chytli, ale ještě předtím ten člověk cosi odložil nedaleko nás. To nám samozřejmě nedalo, a tak v našich rukách skončila podivná krabička s USB portem.
Zpátky v základně jsme zjisti, že rok 2006 zůstal daleko za námi, a že jsme kdesi v devátém tisíciletí po Kristu. Naše základna byla ta tam a místo toho tu stálo vojenský tábor a náš stroj času kdosi nakládal do maskovaného vozidla. Když jsme se konečně dostali k počítači a zapojili tu krabičku z lesa, dozvěděli jsme se hodně o tamnějších časech a o jejich civilizačních problémech.
Tím začal sled událostí kdy jsme se přidali k partyzánské skupině Libera, která válčila s vládní milicí. Celý den jsme plnili uprostřed lesa zkoušky, abychom prokázali svoji připravenost účastnit se odboje. Večer jsme však byli z hlavního stanu partyzánů vykázáni protože naše cíle (nalézt náš stroj času) se neshodovaly s těmi partyzánskými (zabránit cestám v čase). Naštěstí nás nechali jít.
Večer těsně před spaním se ze tmy vynořila podivná postava, která aniž by se představila, nás zrazovala od spolupráce s jakoukoli skupinou (vláda x Libera) a varovala nás, abychom nenarušovali běh času, jinak zamezí naěim cestám časem a to nadobro.
Dnes ráno se nám pomocí malé lsti a velké odvahy získat stroj času. Dva ze starších chlapců se převlékli do ukořistěných obleků pro vědce a dokázali sebrat stroj času a o zbytek se postaral 120tihlavý dav, který zahnal zmatené vojáky na útěk. V ten moment jsme se už těšili na přesun do naší doby, stroj času však nefungoval , přestože testy proběhly bez problémů. Znovu se objevila ona podivná postava s maskou z předchozího večera a předala nám jakýsi dokument, kterým prý prověří nače intelektuální schopnosti, které bychom pak mohli využít ke společné spolupráci. Když postava odešla, jako mávnutím kouzelného proutku začal přesun a z nás opadl strach a začali jsme se těšit na to co mělo přijít … odchod na koupaliště 😉
Z Bojanovic za celou 147ičku zdraví Pája