Ráno se začala situace vyostřovat. Saladin nechal svolat všechny obyvatele Beit Nuby a kvůli možnému nebezpečí poslal ženy a děti tábořit do lesa.
„Ženy“ a nejmladší děti si sbalily celty a jídlo a odešly daleko do lesa. Nestačily se ani pořádně utábořit a uviděly skupinku ozbrojených Angličanů.
Když k nim vojáci dorazili, ihned začali vyzvídat, kterým směrem je Beit Nuba. Nikdo nic neprozradil a všichni hrdinně ukazovali na opačnou stranu. Angličani se nechali zmást a opustili skupinu špatným směrem.
Důkazem toho, že všechny cesty vedou do Říma a Beit Nuby bylo to, že najednou se tito červeně oddění po zuby ozbrojení vojáci objevili u hlavní brány tábora – města.
Nastal lítý boj. Vojáci se snažili prorazit bránu. Klukům se ale dařilo útoky odrážet pořádnou sprchou z kyblíků a hadice. Vojáci se s vodou asi moc nekamarádí, protože po 10 minutách odběhli pro posily. Toho kluci využili a připravili stroj času k rychlému přesunu v lese, kde potkali holky. Přesun se i v těchto polních podmínkách povedl a my jsme nechali Richardovo vojsko i osadu Beit Nuba plnou muslimů svému osudu.
Odpoledne jsme si užívali volného dne a lepení bebíček po boji. Kdo byl aspoň trochu živý, odběhl si závod po lese.
Večer byla oblíbená diskotéka. Protože DJs hráli samé vypalovačky, všichni si pořádně zatancovali.
Děti jsou živé a zdravé. Jen s přibývajícím sluníčkem přibývá komářích štípanců.