Všechno to začalo v sobotu večer po vyhodnocení druhé universiády. Protože vědecká rada rozhodla, že se hned po vyhodnocení přesuneme do Egypta, abychom získali poslední část kódu do stroje času, předali jsme medaile jako obvykle a hned poté jsme se rozešli k přípravě na přesun. A pak to vypuklo.
Nejprve děti uviděly u dolní brány člověka s kuklou na hlavě (později jsme ho identifikovali jako velitele vojáků z budoucnosti). Všichni se samozřejmě rozběhli zahnat tohoto vetřelce. Toho se bohužel k naší smůle rozhodlo využít komando Černé Růže, které se vrhlo na osamoceného Lukáše. Pod pohrůžkou zabití ho odvlekli ze základny a u branky nám nechali vzkaz s instrukcemi, co máme splnit, aby se mu nic nestalo.
Výměnou nechtěli nic menšího než nejdůležitější součást stroje času. V rozkazech pro nás bylo i to, že nesmíme nikoho kontaktovat se žádostí o pomoc a že nesmíme svým chováním prozradit, že se něco děje. Podmínky to byly tvrdé, ale vzhledem k tomu, že základním pravidlem Centra Galaxie je, že nesmíme ohrozit žádného jeho člena, museli jsme je přijmout. Výměna za Lukáše byla určena na druhý den v 18:00. Mezitím jsme měli možnost si zkontrolovat, zda je v pořádku.
Druhý den, nás tedy navštívili kapitán Morgan a jeho kumpáni a my, abychom dodrželi podmínky výměny, jsme pokračovali v programu, jako by se nic nestalo. Což ovšem nebylo vůbec jednoduché. Všechno se nám zdálo ještě podivnější, když byl posunut čas výměny o hodinu a půl.
Po večeři se vybraná tříčlenná skupinka vydala vyměnit Lukáše za „kouli“ ze stroje času. Dostali poslední instrukce a už nebylo cesty zpět. Celý tábor se shodl na tom, že raději ukončíme naše cestování časem, než abychom ohrozili bezpečnost kohokoliv z nás. Pro jistotu jsem ještě zabezpečili oba vstupy do tábora a nezbylo nám než čekat, až se vyjednávači vrátí s Lukášem.
Najednou události nabraly neuvěřitelný směr. Hlídka u hlavní brány si všimla, že se něco děje v protějším lese a že tam spolu bojují dvě skupinky. Lidé z budoucnosti tam zaútočili na našeho nepřítele č.1 – na Černou růži. I přes jejich veliký odpor je začali zatlačovat do hloubky lesa. Najednou se stalo, co nikdo nečekal. Z lesa se vyběhla postava a my poznali Lukáše, jenž využil toho zmatku a vyrazil přes pole směrem k táboru. Naši vedoucí mu běželi na pomoc a kryli jeho útěk.
Když dorazil, vysvětlil nám, že celá akce s výměnou byla jen past. Proto jsme okamžitě vyslali nejrychlejší z nás, aby se pokusili zastavit naše vyjednávače a zabránili už zbytečné výměně. To se jim podařilo a po jejich návratu jsme provedli s jednodenním zpožděním plánovaný přesun do Egypta. Tentokrát jsme příchod na přesun zamaskovali nástupem na obvyklý večerní program v jídelně.
A tak jsme právě teď přesunuti do roku 1269 př.n.l. do města Pi Ramesse, abychom se pokusili získat poslední část kódu do stroje času.