Den 10. – Den v centru

Ráno a dopoledne bylo trochu deštivé, ale to nám nezabránilo tomu natáhnout holinky a pláštěnky a vyrazit na krátký závod, kde jsme si prověřili naše znalosti z přesunu. Dopoledne jsme ještě navštívili sprchy a užívali si volného času.

Během poledního klidu nás zaskočili agenti Černé růže, kteří přepadli náš tábor. Zareagovali jsme pohotově a rychle je dostali z tábora ven. Při tom se nám podařilo získat zprávu o plánovaném setkání Černé růže, a tak jsme začali přemýšlet, jak se tam dostat a získat nějaké informace o jejich dalších plánech.

Odpoledne se počasí umoudřilo, a tak jsme si šli do lesa zahrát týmovou hru “Včeličky”. Po návratu už bylo v táboře připravené vyhodnocení proběhlé expedice, kde děti získaly chutné odměny v podobě vybraných dobrot typických pro Jordánsko, ve kterém probíhal přesun.

Po vyhodnocení vyrazili starší děti na plánovaný sraz Černé růže, kde se dvě děti pokusily o infiltraci mezi jejich agenty v oblecích, které jsme získali z truhly na začátku tábora. Náš plán se nevydařil podle našich představ, a proto jsme byli rychle odhaleni. Naštěstí vše dopadlo dobře a podařilo se nám získat zpět jejich deník a další věci, které nám sebrali.

Večer nás už čekal zábavný program v podobě oslavy narozenin a svátků, kde nemohly chybět dobré narozeninové dorty pro celý tábor. Děti si mohly užít venkovní diskotéky, zahrát sporty proti vedoucím a navštívit oblíbený foto koutek.

Na dobrou noc jsme si pustili pohádku, kterou nám během nástupu přinesl veselý králíček. Pohádka byla o Plnovousovi a zahájila tak zítřejší den, na který se všichni moc těšíme.

Den 8.–9. – Expedice Alois Musil

Dnes ráno jsme se probudili do zvuku píšťalky. Během nočního sledování Černých růží totiž hlídka objevila informace o dalším přesunu, a proto jsme se ráno svolali poplachem. Pokyny zněly jasně. Rok 1898 n. l., údolí Butun, Jordánsko. Cílem naší cesty je zachránit českého kartografa a orientalistu Aloise Musila. Připravili jsme se na přesun, oblékli chitony a zavázali turbany.

Po přesunu nás v beduínské vesnici přivítal nemocný náčelník. Během naší pomoci se sběrem léčivých bylin jsme v lese narazili na Musila. Přivedli jsme ho do vesnice a on nám pomohl vyléčit náčelníka. Ten nám za odměnu sdělil polohu bájného zámku Al Amra.

Před večeří jsme si proto sbalili batůžky a spacáky a vydali se společně s karavanou na cestu. Do zámku jsme nedošli, uvelebili jsme se proto v lese. Zahráli jsme si pantomimu, přečetli si pohádku a šli spát.

Druhý den dopoledne jsme si zahráli pár her a po obědě se děti samy vydaly s buzolou hledat Al Amru. Po nalezení zámku jsme zachránili Aloise Musila před Černou růží. Došli jsme zpátky do ležení a pomocí stroje času jsme se přesunuli zpátky do tábora.

Den 7. – První universiádní den

Včerejší den se nesl ve sportovním duchu. Čekala nás totiž universiáda. Děti soutěžily jak individuálně, tak v sekcích. V disciplínách na jednotlivce na děti čekal skok daleký, vrh koulí, běh na 60 metrů, skok z místa, hod kriketovým míčkem a maraton. Dopolední i odpolední program zakončily turnaje sekcí. Dopoledne si nejmladší zahráli střelbu na krále, mladší pálkovanou a starší ringo. Odpoledne se nejmladší utkali ve fotbale, mladší v ringu a starší v pálkované. Před večeří nás pak již tradičně čekaly štafety, tentokrát dlouhé. Všichni byli velice šikovní a byla radost sledovat, jak se navzájem podporují. Po večeři proběhlo vyhodnocení, kde byli oceněni nejlepší sportovci. Celý den jsme si užili, jak děti, tak i vedoucí.

Den 6. – Kalokaghatia

Kalokaghatia vedená v duchu českého génia Járy Cimrmana nám začala už ve čtvrtek večer úvodním představením hry Blaník, které si pro nás připravili naši vedoucí. Následující den jsme dopoledne přivítali váženou návštěvu ze souboru žižkovského divadla Járy Cimrmana. Přišel pan kulisák, dramaturg, zvukař, maskérka a kostymérka. Ti nám pomohli s losováním Cimrmanových her, které jsme měli za úkol při večerním představení po týmech předvést. Byly to Afrika, Dobytí severního pólu, Vyšetřování ztráty třídní knihy a Dlouhý, Široký a Krátkozraký. Program pokračoval tvůrčím psaním, vyráběním bust Járy Cimrmana a dramatickým cvičením. Odpolední program byl celý věnovaný přípravám na večerní představení. Mohli jsme si u pana kulisáka vyrobit rekvizity a u slečny kostymérky vypůjčit různé oblečky. Zbytek byl jen v naší režii, kdy jsme vymýšleli scénáře cvičili dialogy. Po večeři nás čekala přehlídka krásných představení zakončená Vichrem z hor nacvičeným našimi vedoucími.

Den 5. – Vikingové – Vinland

V noci se nic zajímavého nestalo. Ráno jsme se tajně vzbudili a vydali se hledat vikingské ležení do lesa, což se nám po chvíli podařilo. Vikingové nás zavedli do provizorního ležení. Konečně nastal čas na snídani, kterou jsme si přinesli s sebou. Jak jsme dopředu věděli vikingové se v Americe neměli dobře, trpěli hlavně nedostatkem jídla. Některým z nás tedy sebrali snídani, ale děti se o zbytek podělily.

Po snídani byl průzkum okolí. Jedna skupina objevila indiánskou vesnici. Indiáni se měli dobře, měli plnou spíž jídla. Ve vesnici byly pouze ženy a čekaly na své muže až se vrátí z lovu bizona.

Druhá skupinka na průzkumu objevila základnu Černé růže, což znamená, že se stále musíme mít na pozoru. Na základě průzkumu okolí Vikingové usoudili, že oni se dobře nemají a indiáni ano, proto se rozhodli indiány z jejich vesnice vyhnat a zabrat si ji pro sebe. Následně jsme se na to připravovali, běželi jsme cross, učili se plížit a maskovat, hráli jsme hru boj o potravu.

A nastal čas útoku na indiánskou vesnici. Následovali jsme vikingy, když jsme si všimli, že Jarl nechal sekeru v ležení a k ležení se přibližují Černé růže. Nechali jsme vikingy odejít a jali jsme se bránit sekeru. LRN jsem odehnali, schovali sekeru a vydali se po stopách LRN. U místa nalezené základny LRN najednou jsem slyšeli zvuk stroje času. Asi jsme se společně s Černou růži přesunuli do naší doby. V táboře byli další agenti LRN a prohledávali chatky. My jsme je všechny vyhnali.

Odpoledne nás čekala databanka, sprchy a lanové aktivity. Po večeři bylo vyhodnocení expedice Vikingové. Následně proběhlo zahájení Kalokaghátie – letošním tématem je Cimrman. Prostě Žižkov je Žižkov a Divadlo Járy Cimrmana tam patří.