Z historie skupiny: Záhada Modrého přízraku

Koho přesně to byl tehdy nápad zahrát si na Modrý přízrak už nevím, ale pamatuji si jak jsme s Honzou Poláčkem u nich doma vymýšleli nejrůznější úkoly, naschvály a skopičiny, které bude Modrý přízrak provádět. Nejen vymýšleli, ale začali i realizovat. Modrý inkoust, vosk a opálené papíry byly hlavní propriety. Navíc se celý plán rodil opravdu v bolestech. Honza dostal nařezáno za dým v dětském pokoji a já si svoje schytal za pozdní příchody domů. Asi bych měl podotknout, že jsme tehdy končili sedmou třídu, a myslím, že i dnes školáci musí poslouchat především dospělé. Continue reading “Z historie skupiny: Záhada Modrého přízraku”

Vzpomínky na žižkovské oddíly 5: Vznik Atlantisu

V těchto letech, tj. v roce 1979 a 1980, jsme jako klučičí oddíl Kondorů podnikali řádku aktivit s vedoucími Klárou a Ľubicou (Hricoviniovou). Instruktory se stali tehdejší osmáci Robert Porkert a Petr Batěk. Pravdou je, že jsme našim dívčím vedoucím asi působili četné vrásky. Banda kluků ze Žižkova byla něco jako plný pytel blech. Proto se jednoho roku Klára s Ľubicou rozhodly oddíl rozpustit a založit nový oddíl se zaměřením na biologii. Do oddílu jsme se jako jeden muž opět přihlásili jenom my. Takže si vedoucí nepomohly, i když se aktivity skutečně více zaměřily na biologii, vč. návštěvy Národního muzea a nauky o vývoji života na zemi. Návštěva Národního muzea byla pro mě něco jako taková osobní cesta do pravěku. Tehdejší exponáty ve mě zanechaly trvalý zážitek a zájem o fosílie, druhohorní ještěry a třetihorní plazy. Ale i o motýly a nerosty. Continue reading “Vzpomínky na žižkovské oddíly 5: Vznik Atlantisu”

Vzpomínky na žižkovské oddíly 4: 70. léta

Když jsem byl v oddíle Kondorů, byl na 147. pionýrské skupině vousatý mladý skupinář, který se jmenoval Luboš. Patrně to byl vysokoškolský student. Byl to milý a bodrý chlapík. Spíš milý než bodrý. V té době se v našem oddíle volil předseda oddílové rady a zástupce do „skupinovky“. Předsedou se stal Honza Kovařík a zástupcem do skupinové rady zvolili kamarádi mě. Vůbec jsem netušil, co to skupinová rada je a co obnáší být jejím členem. Věděl jsem mlhavě, že to je podobně důležité jako být předsedou oddílu. Continue reading “Vzpomínky na žižkovské oddíly 4: 70. léta”

Vzpomínky na žižkovské oddíly 3: Rýgrák

Rýgrák – Riegrovy sady patřily vždy k jedněm z nejoblíbenějších pro možnosti jízdy na kole, koloběžce, ale i na různých podivných dopravních prostředcích. Od jara do podzimu jsme jezdili na ložiskáčích. To byly takové dřevěné kárky s pevnými dřevěnými nápravami, přední řiditelnou nohama. Místo kol na nápravě s naraženými kuličkovými ložisky o průměru asi deset centimetrů. Ložiska byla vzácná a chlapci, jejichž otcové je mohli splašit ve fabrikách, byli „in“. Ložiskáč nejezdil sice rychle, vozík vyrobený z obyčejného kočárku ho snadno předhonil. Jenže to byla frajeřina. Borci jezdili na ložiskáčích. Impozantní na ložiskáči byl specifický hluk, vyluzovaný na asfaltu ujíždějícími ložisky. Continue reading “Vzpomínky na žižkovské oddíly 3: Rýgrák”