Tento víkend se uskutečnil 2. ročník výpravy „Dobytí Severního pólu“. Pro loňský velký úspěch se ho letos účastnily dva oddíly – 16. Antares a již tradičně 1. Ještěrky. Původně nás mělo být 18, ale poněvadž chřipka a angína skolila několik z řad dospělých i dětí, vyrazilo nás v pátek jen 12.
Cesta vlakem trvá tři hodiny, a tak jsme si ji krátili různými karetními hrami a ke konci cesty i hrami, které raději nezmíníme. Ve čtvrt na osm jsme vystoupili v Hrabačově – za tmy, v zimě, obklopeni jen malým množstvím sněhu, rozsvítili jsme baterky a vydali se 7 km do Benecka. Naštěstí máme Erika a ten se pro nás dvakrát otočil autem a odvezl nás na místo. Za těch pár kilometrů do kopce sněhové nadílky přibývalo jak kouzlem a nahoře v Benecku už bylo 30cm.
Došli jsme do chalupy, ubytovali se, uvařili čaj a šli do společenské místnosti se najíst. Oknem jsme koukali ven do tmy a podle vytí tušili, že u chalupy je několik spřežení husky. Od majitelů jsme se dozvěděli, že jich je tu letos asi 40 a všichni zítra vyjedou. Zahráli jsme si ještě pár her a šli spát s očekáváním příštích událostí.
V sobotu jsme se sami a dobrovolně probudili v půl osmé, nasnídali se a v devět již vyrazili pěšky na Rovinky, kde jsme měli sraz s naším „mašérem“ Víťou, který nás povozí ve svém spřežení. Cestou jsme se koulovali, váleli se ve sněhu, pořádali bitky ve skupinkách a podobné zimní hrátky. Cestou nám také Erik se Standou vysvětlili, co je to geocaching, ukázali jsme si, jak se pracuje s GPSkou a také pro nás Erik vyrobil dřevěná pamětní kolečka s ještěrkou – tzv. Wood geocoin. Takže jsme chtěli cestou ulovit naši první „kešku“. 
Na Rovinkách jsme si dali horký čaj, sušenky a později i řízečky. Potom jsme se po dvojicích nechali vozit v sněžných saních tažených pěti husky. Ti, co nejezdili na saních, jezdili na střeše místního přístřešku pro turisty. Počasí nám opravdu přálo jak na objednávku, svítilo sluníčko a sněhu bylo habaděj, takže jsme venku byli až do 15 hodin a celkem nachodili asi 12 km. Bohužel „kešku“ jsme neulovili, domníváme se, že byla ukryta pod sněhem a v zimě je nedostupná. Alespoň tak si vysvětlujeme náš neúspěch.
Večer jsme si dali gulášek, hráli hry a koukali se na pohádku „V tom domě straší“. Někteří během promítání únavou i usnuli – viď Páťo? Zatímco my se chystali spát, některá spřežení vyjela již dnes podruhé – tentokráte na 60km dlouhou noční vyjížďku. Vrátili se až dlouho po půlnoci – tomu se říká psí život.
V neděli jsme vstali v půl deváte a stihli ještě postavit ukázkové iglú a Standa si také zasnowbordil. Pak už nás čekal jen oběd, úklid a opět cesta vlakem domů. Doufáme, že výprava do Benecka se všem účastníkům líbila, užili jsme si sněhu a přivážíme si zážitky, na které jen tak nezapomeneme.
Ne každý má tu možnost seznámit se s lidmi ze Sibirien husky clubu a projet se ve spřežení taženým úžasnými zvířaty jménem husky. A pro ty, kteří museli zůstat doma, máme dobrou zprávu – uskuteční se i 3. ročník našeho Dobytí Severního pólu a to 4.-6.12. 2009 a možná přijde i Mikuláš.
Za všechny vedoucí Irena
Fotky pro vás pořídili: Macina, Erik, Háňa, Standa a Irena
Já Vám teda TAK zavidím. Sníh, husky, iglú, řízečky….Nemohli bychom takvou akci udělat jen pro „bezdětné“ dospělé? P.
K té Mozaice – je jen škoda, že ta fotka je úplně anonymní, stačilo by napsat k tomu třeba jen název a akce a skupinu a článek uvnitř by tyky nebyl od věci. Takhle je to úplně vytržený z kontextu. A uvnitř Mozaiky jsou samé letní fotky 🙂
Jen tiše závidím oběma oddílům skvělý víkend.
Článek se objevil dokonce na stránkách PRP – http://www.prp.cz/ … Jestli chcete, můžete vybrat ještě nějaké fotky a můžou se přidat do fotogalerie. Tím připomínám všem, pokud máte nějaké hezké fotky z oddílových akcí nebo srazů, které doposud nejsou na našich stránkách, napište mi e-mail a fotky uveřejníme 🙂
To je pravda, ta oddílová je super.
Výlet byl úplně super. Společný fotečky je škoda, ale na druhou stranu máme alespoň hezkou oddílovou 🙂
Závist!!! Moc pěkný výlet – letos i loni, alespoň podle těch nadšených tváří dětí i psů a vedoucích na fotkách. Fotka na úvodní stránce časopisu Mozaika je takové překvapení pro vás. Já už o tom vím déle, ale vybíral jí Jakub Kořínek – současný šéfredaktor Mozaiky a já vám to neprozradil…hihihi. Těším se na další fotky a poprosím o jedno CDčko do archivu Mozaiky, Myslím, že bude ještě několik zimních měsíců kde časopis třeba využijee i ty fotky s dětmi a pejsky. Jo, abych nezapomněl, Vitu odchází velmi výrazně baterie, takže je možná dobře, že ještě nebylo přezuté do zimních a vy jste tam s ním nezůstali viset…
Na té druhé fotce ti to sluší daleko víc, ale je celá mázlá. No jo no, co si nenafotíme sami, to nemáme.Takže se ti omlouvám, ale jinou společnou nemáme 🙂 Jsi tam v takové „akční“ poloze. Tenhle komentář určitě navede všechny, aby se na tu fotku koukli…dobrá reklama.
Koukám, že společná fotka se moc nevydařila 🙂
Třeba se budou líbit i letošní fotky :o) jesli chcete, zkuste vybrat ještě nějaké hezké a doplníme galerii :o)
PS: Jak jsem se dozvěděla od Erika, fotka z našeho loňského výletu byla zveřejněna na úvodní straně v prosincovém čísle časopisu Mozaika vydávaném sdružením. Asi jsme se líbili 🙂