8. den – Expedice Indiáni II.část

Jakmile vyšlo slunce, nebo možná o několik hodin později, nás Indiáni probudili hudbou. Udělali jsme společně rituály a cvičení, abychom byli celý den svěží a poté jsme zamířili na jídlo. Zatímco jsme jedli a povídali, přišel k nám běloch v pancíři a s puškou, tvrdíc, že přichází v míru. Náčelník Powhatan mu to ale nevěřil a i přes svůj pokročilý věk vyskočil a chystal se bělochovi hodně ublížit tomahawkem. Jeho dcera Pocahontas, námi zvolená za jeho nástupkyni, mu v tom ale zabránila a na její přímluvu mohl dokonce běloch, John Smith, usednout k našemu stolu. Časem se ale opět vzdálil.

Šaman pak náčelníka přesvědčil, abychom se raději připravovali na boj – prý mu duchové sdělili, že nám od bělochů hrozí nebezpečí. Dále jsme hráli naše oblíbené hry, a to vyhýbání se tomahawku (vybíjení stád) a uhýbání se oštěpům (lasery). Mezitím jsme postupně vyzkoušeli i hru úplně novou – část z nás značila v lese cestu a druhá ji měla vystopovat. V průběhu hraní se opět objevil onen běloch z rána, tentokrát ale v doprovodu dalších dvou. Všichni měli pušky, ale netvářili se nepřátelsky. Jeden z nich se nás a zejména domorodé Indiány pokoušel přesvědčit, že nám obchod a přátelství s ním pomůže. Další se pořád ptal po zlatu a nabízel nám korálky a pušky. Dokonce i něco, co náčelník nazval ohnivou vodou. Poslední si z nás tropil šprťouchlata a nazýval nás divochy. Brzy se slovní výměny mezi bělochy a rudochy proměnily v činy — Indiáni vyzvali návštěvníky k soutěži ve střelbě. K překvapení domorodců byly pušky podstatně přesnější než naše luky. Jen náčelník Powhatan pokaždé trefil bizona přesně do srdce. Šamanovi nicméně běloši asi vadili, proto přemluvil Powhatana, aby jeho rodina vytáhla hledat nová stáda. Běloši se též rozhodli vrátit do Jamestownu. Obě skupiny nám nabízeli, abychom šli s nimi, a někteří z nás s nimi málem odešli, ale nakonec jsme se všichni rozhodli přesunout se v čase zpět do centra Galaxie.

Abychom nezapomněli — Atlanťan, kterého jsme mezi Indiány hledali, byla náčelníkova první žena. Byla velmi nenápadná a téměř o sobě nemluvila, protože chtěla se svým původem skoncovat a stát se úplně Indiánkou. Vůbec jsme ji nepodezřívali, naopak jsme měli několik jiných tipů. Nakonec ji však prozradil její prsten, podle kterého lze potomky Atlanťanů poznat.

Když jsme se přesunuli zpět do centra, byli jsme šťastní, protože jsme získali prsten, nabídli Atlanťance nový život a především poznali nové zvyky a lidi. Najedli jsme se a také jsme se poradili, co podnikneme dál. Po jídle jsme si odpočali a posléze prověřili své znalosti z expedice databankou (závod v lese s otázkami z přesunu v čase), zahráli si spolu týmové hry a umyli svá (ani bílá, ani rudá, spíše černá) těla.

Poté jsme si dali večeři. Ozvalo se zadunění a přistála raketa. Ze zprávy v ní obsažené jsme se dozvěděli, že pravděpodobná další místa přesunu budou Egypt a Babylon. Znovu jsme svolali radu a dohodli se, že se na tyto expedice připravíme. Pak jsme se odebrali k vyhodnocení expedice Indiáni. První tři místa vyhrála náhrdelníky s pírky a korálky, skupinky limonády, ale na odměnách zas tak moc nezáleželo, protože expedice byla super i bez nich. Před večerkou jsme ještě viděli černé divadlo, podle kterého jsme poznali, že další den bude univerziáda (sportovní den). Později večer jsme se konečně odebrali k zaslouženému odpočinku. Snad lapače snů, které jsme si vyrobili, zaženou všechny noční můry.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..