Ráno proběhlo tak, jak jsme zvyklý – budíček, rozcvička, vyčištění zoubků a snídaně. Během dopoledního nástupu jsme se rozhodli, že se přesuneme k Indiánům žijícím ve Virginii v roce 1607. Chtěli jsme tam kontaktovat potomka Atlanťanů. Abychom zapadli, vymysleli jsme si indiánská jména, jako třeba Hustá mlha, Bílý tygr, Modrý měsíc, Kulhavý vlk a Oranžový křeček. Poté jsme si zahráli hru Hutututu, namalovali jsme si čelenky a řekli si základní informace o Indiánech a jejich kultuře. Ještě před obědem jsme se přesunuli v čase.
Po přesunu jsme opatrně vylezli z jídelny a porozhlédli se po okolí. V ležení jsme viděli v poklidu sedět asi 14 Indiánů. Náčelník nás přivítal a představil se jako mocný Powhatan. Nabídl nám pohostinství, na oplátku nás ale požádal o laskavost. Protože zestárl, rozhodl se vybrat jednoho ze svých potomků za svého následníka. Protože ale měl devět dětí, nebyla pro něj tato volba snadná. Požádal nás, abychom se rozdělili na nejmladší, na dívky a na chlapce a poté na devět skupinek, z nichž každé se ujal jeden z jeho potomků. Večer pak měla proběhnout velká rada, během které jsme měli zvolit náčelníkova nástupce. Hned po rozdělení nám Powhatan představil svou rodinu a šamany. Společně s nimi jsme se vzápětí na zemi holýma rukama pustili do jídla. Náčelníkova rodina nás pohostila pečenými kuřaty, brambory a kukuřicí.
Pří jídle si s námi Indiáni povídali a náčelníkovi potomci se nám snažili zalíbit, abychom je volili. Jakmile jsme dojedli, začali s námi vyrábět lapače snů, náramky, malovat nám na obličej, zaplétat vlasy, povídat indiánské pohádky, vyrábět s námi sošky a dělat spoustu dalších věcí. Z těchto činností nás až kolem třetí hodiny vyrušil posel, který přiběhl do osady. Varoval nás, že se u pobřeží objevily obrovské kánoe plné bledých tváří, které mají hromové hole a jsou nejspíš velmi nebezpeční. Proto náčelník po radě se svou rodinou rozhodl, že se připravíme na boj. Začali jsme trénovat s tomahawkem, střílet z luku, praku a házet oštěpem. Mimoto jsme bosýma nohama procházeli zajímavou stezku, kterou tvořili všechny možné materiály. Aby toho nebylo málo, snažili se nás náčelníkovi potomci přetáhnout na svou stranu, malovali nám své barvy na obličej, upláceli pírky a nacvičovali s námi tance a vyprávění příběhů na večerní slavnost.
Zatímco jsme se takto připravovali na boj, vyvolali šamani svými rituály déšť, takže jsme se museli na chvíli schovat. Poté jsme si dali večeři – tortilly s masem, zeleninou a sýrem. Když jsme se večer sešli na velké radě, nevěděli jsme, co nás všechno bude čekat. Společně jsme vztyčili totem, provedli úvodní tance a obřady a dále jsme předváděli své nacvičené tance a vyprávění. Zvlášť se nám povedlo líčení o honu na bizona a naše tance, i příběh o vzniku lapačů snů byl však velmi zajímavý. Náčelník nejlepší představení vyznamenával pírky, takže jsme již skoro všichni měli důstojnou ozdobu hlavy. Konečně šaman zavelel, aby se do kruhu postavili všichni potomci náčelníka. Volili jsme tak, že jsme si stoupli k tomu, koho jsme měli nejradši a o kom jsme si mysleli, že bude nejlepším náčelníkem. Asi po deseti minutách jsme se nakonec usnesli, aby byla nástupkyně náčelníka jeho dcera Pocahontas. Po této volbě jsme ještě prošli bojovku a pak, úplně vyčerpáni, ulehli ve svých vigvamech.