Nazdárek všichni, právě píšeme z oddílového výletu v Bukové u Nových Hradů v jižních Čechách. Dali jsme si naložené masíčko, které se Davidovi s Petrou moc povedlo, a užíváme si zaslouženého odpočinku. Zaslouženého proto, že jsme absolvovali štreku na kole a při ní jsme chytli pěkných pár janích deštíků a jednu super bouřku. Ale všichni jsme živí a zdraví a moc se těšíme na zítřejší cestu na kole na vlak. Snad se ukáže sluníčko aspoň na chvilku 🙂
27. Akropolis
Jak začít… No, abyste nám všichni záviděli, výlet nám začal už v pátek ráno, takže jsme se těšili dvojnásob. Škole jsme udělali PÁPÁ a brzy ráno jsme vyrazili vlakem směr Třeboň a Tachov nad Lužnicí. Odtamtud jsme se vydali na kole do Bukové k Marii na chatu. Bylo to co by kamenem dohodil a těch zbylých 20 Km dojel na kole 🙂
Po náročné cestě jsme ještě rádi odložili kola, odpočali si a navečer jsme se vydali k tajemnému menhiru. Sice se to v lese nemá, ale na skále snad jo – no prostě… upekli jsme si tam buřtíky. Byly moc … tak nějak … buřtíkovatý 🙂 No a v pátek už nás čekala jenom cesta zpátky do chaty a příjezd Petry a Páji, kteří holt museli ještě v pátek pracovat.
V sobotu ráno to vypadalo jako kdyby celá obloha měla spadnout najednou a sem tam spadla i nějaká ta kapka. Po obědě se naštěstí udělalo celekem přijatelně, takže jsme vyrazili na Nové hrady a možná ještě dál. Po cestě jsme se projeli Terčiným údolím na jehož konci na nás čekal nádherný vodopád a nezbytná přeháňka. Od vodopádu jsme si sjeli kopeček, abychom následně šlapali tak prudký kopec, že ho celý na kole vyjela opravdu jenom hrstka statečných. Dali jsme si obídek a vzhůru na cestu! Dojeli jsme až do Rakouska – opravdu – dokonce jsme se koukli i za hranice, ale pšššt, nikomu to neříkejte 🙂
Po cestě zpátky jsme s hrůzou sledovali mraky a taky jsme měli proč. Pár kilometrů před cílem nás zastihla bouřka, takže pole, které už ráno bylo pěkně rozbahněné, se změnilo v cyklistovu noční můru. Všichni to však zvládli a odměnou nám bylo suché prádlo a horký čaj pod pevnou střechou.
Na neděli jsme se nikdo netěšil, čekal nás totiž odjezd. Ale nic naplat, do školy a do práce se prostě chodit musí. Vzali jsme tedy kola a vyrazili jsme na vlak. Cesta příjemně utíkala a než jsme se nadáli, stáli jsme na nádraží. Vlak kupodivu přijel včas a v 19:00 jsme byli na Hlavním nádraží v Praze.
Sbohem Buková! Bylo nám tu hezky, ale určitě se ještě někdy vrátíme!