DSCF9057_Easy-Resize.com

7. den – Expedice Indiáni – I. část

Ráno proběhlo tak, jak jsme zvyklý – budíček, rozcvička, vyčištění zoubků a snídaně. Během dopoledního nástupu jsme se rozhodli, že se přesuneme k Indiánům žijícím ve Virginii v roce 1607. Chtěli jsme tam kontaktovat potomka Atlanťanů. Abychom zapadli, vymysleli jsme si indiánská jména, jako třeba Hustá mlha, Bílý tygr, Modrý měsíc, Kulhavý vlk a Oranžový křeček. Poté jsme si zahráli hru Hutututu, namalovali jsme si čelenky a řekli si základní informace o Indiánech a jejich kultuře. Ještě před obědem jsme se přesunuli v čase.

Po přesunu jsme opatrně vylezli z jídelny a porozhlédli se po okolí. V ležení jsme viděli v poklidu sedět asi 14 Indiánů. Náčelník nás přivítal a představil se jako mocný Powhatan. Nabídl nám pohostinství, na oplátku nás ale požádal o laskavost. Protože zestárl, rozhodl se vybrat jednoho ze svých potomků za svého následníka. Protože ale měl devět dětí, nebyla pro něj tato volba snadná. Požádal nás, abychom se rozdělili na nejmladší, na dívky a na chlapce a poté na devět skupinek, z nichž každé se ujal jeden z jeho potomků. Večer pak měla proběhnout velká rada, během které jsme měli zvolit náčelníkova nástupce. Hned po rozdělení nám Powhatan představil svou rodinu a šamany. Společně s nimi jsme se vzápětí na zemi holýma rukama pustili do jídla. Náčelníkova rodina nás pohostila pečenými kuřaty, brambory a kukuřicí.

Pří jídle si s námi Indiáni povídali a náčelníkovi potomci se nám snažili zalíbit, abychom je volili. Jakmile jsme dojedli, začali s námi vyrábět lapače snů, náramky, malovat nám na obličej, zaplétat vlasy, povídat indiánské pohádky, vyrábět s námi sošky a dělat spoustu dalších věcí. Z těchto činností nás až kolem třetí hodiny vyrušil posel, který přiběhl do osady. Varoval nás, že se u pobřeží objevily obrovské kánoe plné bledých tváří, které mají hromové hole a jsou nejspíš velmi nebezpeční. Proto náčelník po radě se svou rodinou rozhodl, že se připravíme na boj. Začali jsme trénovat s tomahawkem, střílet z luku, praku a házet oštěpem. Mimoto jsme bosýma nohama procházeli zajímavou stezku, kterou tvořili všechny možné materiály. Aby toho nebylo málo, snažili se nás náčelníkovi potomci přetáhnout na svou stranu, malovali nám své barvy na obličej, upláceli pírky a nacvičovali s námi tance a vyprávění příběhů na večerní slavnost.

Zatímco jsme se takto připravovali na boj, vyvolali šamani svými rituály déšť, takže jsme se museli na chvíli schovat. Poté jsme si dali večeři – tortilly s masem, zeleninou a sýrem. Když jsme se večer sešli na velké radě, nevěděli jsme, co nás všechno bude čekat. Společně jsme vztyčili totem, provedli úvodní tance a obřady a dále jsme předváděli své nacvičené tance a vyprávění. Zvlášť se nám povedlo líčení o honu na bizona a naše tance, i příběh o vzniku lapačů snů byl však velmi zajímavý. Náčelník nejlepší představení vyznamenával pírky, takže jsme již skoro všichni měli důstojnou ozdobu hlavy. Konečně šaman zavelel, aby se do kruhu postavili všichni potomci náčelníka. Volili jsme tak, že jsme si stoupli k tomu, koho jsme měli nejradši a o kom jsme si mysleli, že bude nejlepším náčelníkem. Asi po deseti minutách jsme se nakonec usnesli, aby byla nástupkyně náčelníka jeho dcera Pocahontas. Po této volbě jsme ještě prošli bojovku a pak, úplně vyčerpáni, ulehli ve svých vigvamech.

DSCF9057_Easy-Resize.com

6.den – řemeslný den

Ráno nás probudil hluk přistávající rakety, ve které bylo další video. Tentokrát jsme se dozvěděli, kdo a proč nás kontaktuje. Jedná se o potomky lidí z bájné Atlantidy, kteří se zachránili před jejím potopením a jejich úkolem bylo nalézt novou planetu pro život a vrátit se pro potomky původních Atlaňťanů a vyzvednout pilíř jejich kultury. K tomu však potřebují naší pomoc. Vědecká rada se pak rozhodla, že se jim pokusíme pomoci.

Dopoledne už mohl začít plánovaný „ řemeslný den“. Mohli jsme si vybrat hned z několika řemesel, u kterého jsme mohli strávit celé dopoledne. Vyzkoušeli jsme si: výrobu mýdla, svíček, papíru, košíků, zbroje, šperků. Také jsme drátkovali, tkali, filcovali a zahráli si na truhláře, pekaře, švadleny a hrnčíře. Před obědem jsme si pak vyzkoušeli, jak dřív přenášeli tovaryšové své zboží na tržiště, přes les plný lupičů a to díky hře na „pašeráky“.

Odpoledne nás čekalo další kolo řemesel, kdy jsme si mohli vyzkoušet něco, co jsme dopoledne nestihli. Před večeří jsme si ještě zahráli další hru „směnný obchod“, kdy jsme si vyzkoušeli, jak těžké bylo obchodovat a získat to nejlepší zboží na trhu. Večer nás ještě čekala výstava výrobku a předávání „výučních listů“, kdy jsme se stali mistry svých řemesel.

Závěr vyhodnocení přerušilo opět přistání rakety s dalším vzkazem, kde už byly instrukce k přesunu. A to do James Townu roku 1607 n.l., kde se vyskytovali Indiáni. Teď se jen zbývá domluvit, kdy se k nim přesuneme.

A aby toho dnes nebylo málo, před večerkou nás ještě navštívila skupinka Ašútů, kde byli i naši tři infiltrovaní rekruti. Měli za úkol nám vzít kartu od stroje času. Naštěstí jsme na to byli připravení a mohli jsme jim podstrčit kartu falešnou.

A pak už nezbývalo, než se vydat na kutě.

DSCF9057_Easy-Resize.com

5. den – koupaliště

Včera jsme se probudili do krásného letního dne , což bylo dobře, protože jsme měli v plánu navštívit koupaliště. Rozdělili jsme se podle věku na nejmladší, mladší a starší a po snídani jsme vyrazili směr voda. Nejstarší vyrazili do znojemského aquaparku, nejmladší na koupaliště ve vesnici Únanov a mladší putovali do starých dobrých Mašůvek. Všichni jsme si užili spoustu vody, dokoupili zásoby sladkostí a zahráli si nějaké ty míčovky.

Po návratu do tábora a po večeři jsme shlédli povedené taneční zahájení Řemeslného dne, který se bude konat zítra, a šli jsme se odreagovat na diskotéku. Během diskotéky jsme zachytili zprávu o přistání kosmického modulu, do kterého jsme šli vložit naši odpověď bytostem z vesmíru.

DSCF9057_Easy-Resize.com

4. den – Hadrianův val a lanový půlden

Hned ráno po snídani nám Římané nabídli, abychom vstoupili do jejich legie. Jelikož jsme noc předtím slíbili piktskému náčelníkovi, že tak učiníme, neváhali jsme a všichni jsme nabídku přijali.
Jakmile jsme podepsali slib legionáře, ukázali nám Římané svou pravou tvář. Jejich vstřícný a kamarádský přístup se rázem změnil v přísný vojenský dril, a tak nám nezbývalo, než se podrobit a učit se pochodovat.
Netrvalo dlouho a guvernér vesnice se rozhodl nové římské posily využít. Požádal tedy velitele náborové jednotky, jestli by mu půjčil několik mužů, kteří by mu pomohli vybrat daně od jedné problémové piktské vesnice. Velitel se rozhodl jeho prosbě vyhovět a tak vybral jednoho ze svých mužů, který si vybral dalších dvanáct pomocníků z našich řad.
Zatímco zbytek z nás se stále věnoval pořadovému cvičení, výběrčí daní dorazili do piktské vesnice, kde se římský guvernér dožadoval svých daní, což vyvrcholilo hádkou a následným zneškodněním obou Římanů.
Jako reakci na nově vzniklou situaci vymyslel piktský náčelník smělý plán, který spočíval v tom, že tři dobrovolníci půjdou zpět do tábora a předají římskému veliteli zprávu, ve které popíší, jak se Piktové vzbouřili a pobili všechny ostatní výběrčí daní. Poté se pokusí římského velitele přemluvit, aby se vydal své padlé muže pomstít a následně jej zavedli do pasti.
Ve chvíli, kdy vyslaní dobrovolníci předali svou zprávu, zavelel římský velitel k přípravě na boj a sám se šel se svými muži připravit. Během této krátké chvilky jsme si vyslechli, co se ve skutečnosti stalo, a tak jsme se o ostatní z nás přestali bát.
Poté, co se Římané připravili, vydali jsme se na předem domluvené místo, kde čekali schovaní piktové. Když Římané došli mezi připravené Pikty, zavelel piktský náčelník k útoku a úspěšně se s pomocí ostatních Piktů postaral o všechny Římany. Po vyhrané bitvě jsme měli možnost vzít si něco z piktského pokladu, a tak jsme si vzali tři vzácné předměty, o kterých jsme věděli, že po nich prahnou i Ašuti. Následně jsme se odebrali zpět do tábora a přesunuli zpět do současnosti.
Po dobrém obědě jsme se vydali zachránit horskou výpravu, která přecenila svoje síly, a vyčerpala se na hřebenech hor. Hlavní problém byl, že abychom se k nim dostali, museli jsme překonat několik průrev. Celé odpoledne jsme tak lezli po lanových lávkách a překonávali sami sebe. Buď jsme se snažili sami za sebe, nebo ve dvojicích a dokonce jsme si vyzkoušeli i lanovku. Všichni jsme si to moc užili.
Když jsme se dobře najedli, připravili si pro nás vedoucí tematické promítání Asterixe a Obelixe. Krátce po spuštění filmu jsme uslyšeli ohromnou ránu, které se ozvala z venku. Vydali jsme se na průzkum a zjistili, že uprostřed louky přistála nějaká raketa.
Starší z nás se rozhodli ji prozkoumat a opatrně k ní přistoupili. Po krátkém ohledání rakety jsme si všimli, že se dá odšroubovat její vrchol, a tak jsme objevili disk s videem. Využili jsme připraveného promítání a přiložené video jsme si pustili.
Ve videu, které jsme obdrželi, jsme viděli čtveřici osob, jež nás prosili o pomoc s nalezením svých předků a pilířů vědění.

DSCF9057_Easy-Resize.com

3. den – Hadrianův val

Dnes ráno nás během rozcvičky překvapilo několik Ašutů, kteří se začali scházet do protějšího lesa. Rozhodli jsme se prozkoumat, co se chystá, a tak jsme se vydali na průzkum. Když jsme dorazili na místo, uviděli jsme sedm Ašutů, jak se na něčem dohadují. Jelikož jich bylo tolik, zvolili jsme taktický ústup a odešli zpět do tábora.

Po snídani nám stroj času oznámil, že zaznamenal přesun v časoprostoru, jehož cílem byla provincie Britanica, roku 117 našeho letopočtu. Neváhali jsme a začali se urychleně připravovat na tehdejší dobu. Nedlouho poté jsme se vydali na náš první přesun.

Jakmile jsme se přesunuli, dorazila do tábora římská náborová jednotka deváté legie. Její velitel nám oznámil, že druhý den večer přijede zbytek deváté legie a on přijel s předstihem, aby rozšířil její řady.

Odpoledne probíhalo v duchu představení každodenního života legionáře. Dozvěděli jsme se, jak vypadá základní legionářské vybavení, taktiku útoku a obrany a způsob zacházení se zbraněmi. Poté, co jsme si vše vyzkoušeli, jsme se vydali na večeři.

Večer nám guvernér provincie uspořádal zábavný program, pro který si některé děti nacvičily gladiátorské zápasy a na závěr nám své dovednosti předvedli i dva římští legionáři. Po skončení gladiátorských zápasů nám velitel Římanů oznámil, že zítra budeme moci podepsat slib věrnosti deváté legii. Bezprostředně poté nás piktský druid odvedl do své vesnice, kde nám náčelník piktského kmene vysvětlil plán, jenž spočíval v tom, že všichni do legie vstoupíme, naučíme se jejich taktiku, zjistíme jejich slabiny a ve vhodný čas jich využijeme proti nim.

První den v jiné době nás překvapil svou náročností a tak jsme se odebrali k zaslouženému spánku.